#f6f7f7
Pochváleno budiž léto aneb zákon zachování (sluneční) energie
“Pochváleno budiž léto.”
o jsou slova, se kterými se v posledních dnech s vděčností probouzím. S vděčností za to, že mne vzbouzí dopadající sluneční paprsky a já mám tak možnost prožít další den, neb jsem znovu a zase zvítězila nad malou smrtí, jak spánek bývá občas nazýván.
Na otázku, které roční období mám nejraději, většinou odpovídám “jaro nebo podzim” a vlastně by mne nenapadalo říci, že je to léto. Ale stejně tak bych nikdy neprohlásila o žádném jiném ročním období než právě o létě “budiž pochváleno”.
Léto je pro mne přirozeně především o Slunci, světle a teple a já bych s vámi ve spojitosti s energií léta ráda sdílela jedno své malé uvědomnění.
Celkem nedávno jsem si chystala prezentaci na přednášku o permakulturních principech, a v ní jsem mimo jiné citovala svou učitelku permakulturního designu Katku Horáčkovou:
“Trvá to roky a roky než vám docvaknou všechny permakulturní principy a pořád odkrýváte nové vztahy a souvislosti.”
Tahle její poznámka učinila pro mne svět permakulturních principů ihned přívětivější, neboť mi bylo jasné, že s některými si budu celkem dlouho lámat hlavu. Tedy teoretické “pochopení” principů není nijak složité, ale uvidět, kde a jakou formou se v mém životě vyskytují a projevují, je už úplně jiná hra. A právě při přípravě prezentace jsem učinila objev týkající se druhého permaprincipu. Dobře, “objev” je asi silné slovo, řekněme, že to byl spíše ten “aha” okamžik.
Permakulturní princip číslo 2. “Zachytávej a uchovávej energii”
Tento princip bývá obrazně popisován příslovím: “Kuj železo, dokud je žhavé.”
Já to vidím takhle:
“Zpracovávej energii a to způsobem, který odpovídá formě, v níž se daná energie v daný okamžik nachází, a ideálně ji shromažďuj a zadržuj, abys ji měl k dispozici v době, kdy již tato energie nebude přístupná a ty ji zrovna budeš potřebovat.”
Jak jednoduché! Prostě potkám energii, rozpoznám ji, shromáždím a zadržím na horší časy. Pojďme se tedy zaměřit na tu jednu energii, které nyní v létě máme tak velký přebytek až na to občas žehráme. Ano, jsme zpátky u Slunce.
S energií Slunce je to přece tak jednoduché. Je přítomna každý den téměř po stále stejnou dobu, pravidelně a spolehlivě. A je zdarma a nikdo nám za ni prozatím nic neúčtuje. Tak, jak já tedy naložím s touto volnou energií, zachytím a uschovám na pozdější časy?
Aha, vždyť já jsem přece před pár lety dostala od synů dárek – solární powerbanku a svítilnu v jednom. To je taková první vlaštovka, malá, ale nějak se začít musí. Takže já vlastně dávno už na zachytávání energie pracuji a ani o tom nevím. No jo, ale tím taky končím.
Moje radost byla rychle vystřídána lehkou skepsí, neboť jsem si uvědomila, že v pronajatém v bytě s malým balkónem příliš mnoho se sluneční energií už nezmůžu a do žádné pasti ji nechytím. Mimochodem víte, co to je “sluneční past”? Jestli nevíte, tak o tom někdy příště.
#f6f7f7
Jenomže potom se mi rozsvítilo!
Ale ano, já zachytávám energii Slunce! A to ve formě, která je mi dostupná, způsobem, který mi je blízký, což je zárukou toho, že tuto činnost vykonávám pravidelně, opakovaně a spolehlivě. A co to tedy je? Sbírám byliny. Sbírám ovoce. Sbírám houby. A suším je. Z bylin dělám výborné čajové směsi, z jablek jablečné kůže či křížaly, houby taky usuším. A nejen to! Já přece i pěstuji trošku zeleniny (co dovolí záhony vydobyté z jílovitokamenité půdy zahrady na východním svahu Jeseníků), drobné bobuloviny, trošku brambory a letos to vypadá na rekordní úrodu dýní.
A to všechno je přece zachytávání letní sluneční energie a její uchovávání na zimní období, kdy ji bude nedostatek. Úplně stejně, jako když nastavujeme Slunci tvář a tělo a necháváme se hýčkat jeho teplými paprsky. To taky dobíjíme své “baterky” na pozdější sychravé dny. Takže ano, já permakulturní princip “Zachytávej a uchovávej energii” uplatňuji.
A přesně tak má vypadat život s permakulturními principy. Jde o to být v souladu se sebou samým, jít svou cestou, neboť jen tak nás bude naše konání naplňovat radostí a to je potom zárukou, že se k němu budeme vracet. Jde o to mít oči otevřené a umět se na svět dívat (i) jinak, umět zaujmout ke své každodenní realitě pozici nezaujatého pozorovatele a poté máme šanci věci vidět nově. A samozřejmě se můžeme klást i větší či rovnou velké cíle. Jen je potom potřeba jít za svým cílem krok za krokem, ve svém tempu a bez stresujícího tlaku na sebe sama či na své okolí. A o tom je permakulturní etika, o které vám popovídám příště.
Pochváleno budiž léto.
Šárka
PS: Ještě mi došlo, že moje kadibudka je vybavená zařízením na zachytávání energie! Tedy rovnou dvou forem energií. Tu sluneční chytám do malého solárního panýlku a v noci s ní svítím. Ta druhá je energie skrytá v bobcích a čůrkách, které se následně kompostují a použijí.
A tady je recept na náš rodinný zimní čaj:
Tvořím čajové směsi podobně jako parfumér svůj parfém. Má tedy základ, hlavu a srdce.
Základem je list maliníku a jahodníku (obojí sbírané divoce rostoucí v lese a na mezích). Toto listí dodává čajové směsi na objemu. Srdce tvoří květy černého bezu, kvetoucí nať dobromysly a mateřídoušky. Hlavou potom je květ topolovky černé (slézová růže) nebo slézu maurského. To jsou byliny, které se mimo svůj léčivý účinek postarají také o vizuální zážitek, neboť v prvních okamžicích po zalití horkou vodou ji zabarví do inkoustově modré až fialové barvy. A na vrch toho, mimo jiné i pro ozdobu, přidáváme okvětní lístky měsíčku lékařského a sedmikrásky. Většina bylin je sbírána divoce rostoucí na loukách, mezích či v lesích. Pouze květy černé topolovky a měsíčku lékařského sbírám ze záhonu na zahradě.
Celý text si můžete v mém podání poslechnout zde: