Sirius poskytuje neporovnatelný zážitek při obdělávání půdy. Čepel je ve dvou rovinách mírně vyklenutá, což jí dodává extrémní pevnost a schopnost pronikat snadno do půdy. Toto vyklenutí zohledňuje totiž pohyb motyky, která při kopání opisuje kruhovou dráhu. Podobně jako u jiných bronzových čepelí, je třeba brát také u motyky Sirius její vykované ostří vážně – může ohrozit i vlastní prsty. V prvé řadě je však ostří určeno kořenům plevele.
K dosažení maximální účinnosti je třeba vést motyčku při práci spíše tangenciálně (souběžně) s povrchem půdy, jen několik centimetrů pod jejím povrchem. Vzhledem k ostří i překvapivé lehkosti motyky je vhodné osvojit si jiný způsob práce, než jaký je běžný při použití obvykle tupého a relativně těžkého nářadí. S bronzovou motykou se nekope tolik směrem do půdy, ale spíše se s ní podřezává její svrchní vrstva. V dobře propracovaných půdách se motyka jen půdou protahuje.
Mimořádnou součástí motyky Sirius je soustružená násada z lipového dřeva. Svým ušlechtilým tvarem oslovuje nejenom estetické cítění, ale zároveň zvyšuje také podstatně svojí lehkostí a ergonomickým utvářením užitnou hodnotu nástroje. Aby nebylo požitků při práci s motykou Sirius málo, dochází při práci s ní často k rozeznění bronzové čepele. Pro rostliny jistě krásná hudba, pro zahrádkáře rovněž.
Ostří lze udržovat vyklepáním za studena (viz. Corvus nebo všeobecné pokyny), popřípadě zabroušením. V krajním případě můžeme okraje motyky ponechat i bez této údržby. Relativně tenký materiál zůstává i po zakulacení hran ještě dostatečně ostrý.